Vojtěch Michal
Gruzínská opozice ale i velká část veřejnosti protestují proti návrhu zákona, který měl zásadně omezit svobodu opozice, nevládních organizací nebo také nezávislých médií kritických k současné vládě.
Návrh zákona, který byl představen v gruzínském parlamentu a vyvolal silné nepokoje, oficiálně nese název „On Transparency of Foreign Influence“ a přezdívá se mu „zákon o zahraničních agentech“. Návrh v parlamentu letos v únoru představila strana Síla lidu, uskupení, které vzniklo zhruba před půl rokem odchodem několika poslanců z vládnoucí strany Gruzínský sen.
Hlavním cílem jejich odštěpení byla touha mluvit svobodněji, což v praxi znamená zejména silnější kritiku Západu a gruzínské integrace do něj nebo také zabránění směřování Gruzie do Evropské unie. To, že návrh, který mimo jiné může ztížit vstup Gruzie do EU, pochází právě od této strany, není žádným velkým překvapením. Byť se Síla lidu prezentuje jako alternativa k vládnoucímu Gruzínskému snu, zůstala ve vládě a prakticky prezentuje stejnou agendu. Výzkumníci z neziskové organizace Centrum pro výzkum Kavkazu se také domnívají, že vznik Síly lidu byl iniciován s cílem vytvořit radikálnější stranu, aby pak mohl být Gruzínský sen prezentován jako ta rozumnější a umírněnější alternativa přijatelná pro více voličů.
Co kontroverzní zákon obsahuje?
Oficiálně tento zákon ukládá povinnost všem nevládním organizacím, médiím či zpravodajským portálům, které jsou financovány alespoň z 20 procent ze zahraničí, zapsat se do Registru agentů zahraničního vlivu, přičemž za agenty zahraničního vlivu budou i oficiálně označeni. Součástí registrace bude muset být mimo jiné i podrobná zpráva o financích dané organizace. Zákon zároveň dává gruzínskému ministerstvu spravedlnosti možnost prošetřovat fungování organizací a získávat od nich dokumenty, které uzná za vhodné. Návrh zákona se ovšem nevztahuje na státní organizace. Z nemalé části je ze zahraničí totiž financována i vládnoucí strana Gruzínský sen, která odsud získala granty v hodnotě několika miliard.
Zákon by dopadal také na nezávislá média, humanitární organizace nebo organizace bojující za práva etnických či sexuálních menšin.
Zákon je oficiálně předkládán s cílem zvýšit transparentnost nestátních organizací. Tu už ovšem zajišťují jiné gruzínské zákony. V praxi by tak zákon znamenal především větší vládní kontrolu nad fungováním organizací, které jsou k ní kritické. Gruzínský návrh zákona o zahraničních agentech je zároveň až podezřele nápadný tomu ruskému, který byl přijat v roce 2012 a poté byl dále zpřísňován. V Rusku je tento zákon intenzivně využíván k potlačování a pronásledování opozice a hlasů kritických k vládě. Obavy ze stejného směřování Gruzie jsou tak jedním z hlavních důvodů, proč je návrh tohoto zákona předmětem silné kritiky jak v Gruzii, tak v zahraničí.
Proč je zákon předmětem silné kritiky a protestů?
Hlavní obavou spojenou se zákonem a jeho dopady je omezení fungování občanské společnosti a demokracie v Gruzii. Zákon totiž představuje, jak již bylo zmíněno, efektivní nástroj pro omezování opozice a hlasů kritických k vládě. Zákon by dopadal také na nezávislá média, humanitární organizace nebo organizace bojující za práva etnických či sexuálních menšin. Zároveň by tyto organizace obdržely nálepku zahraničních agentů, která nese negativní konotace, tudíž by diskreditovala tyto organizace a bezdůvodně podkopávala jejich věrohodnost.
Přijetí zákona dále představuje novou překážku na cestě Gruzie do Evropské unie, přičemž vstup do EU podporuje 83 procent obyvatel Gruzie. Evropská unie v červnu 2022 stanovila Gruzii 12 podmínek, které musí být splněny, aby jí mohl být udělen status kandidátského státu. Návrh zákona o zahraničních agentech přímo rozporuje dvě z těchto podmínek. Kriticky se k němu vyjádřil i Josep Borrell, vysoký představitel EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. Ten o návrhu zákona řekl, že není kompatibilní s hodnotami a standardy EU a jeho přijetí může vést ke zhoršení vztahů Gruzie a EU. Podobně se o dopadech na vztahy s Evropskou unií vyjádřily i některé gruzínské think-tanky, podle kterých i samotné projednávání zákona může ohrozit cestu Gruzie do EU. Obavy o případných negativních dopadech tohoto zákona vyjádřila také Organizace spojených národů.
Kriticky se o návrhu zákona vyjádřila i gruzínská prezidentka Salome Zurabišvili. Ta občany Gruzie ujistila, že ho bude vetovat. Prezidentské veto je nicméně i v gruzínském parlamentu možné přehlasovat a definitivní stopku by tak pro zákon neznamenalo.
Jak probíhaly demonstrace proti zákonu a čeho dosáhly?
Už samotné projednávání návrhu zákona, které započalo 2. března, se setkalo se silným odporem veřejnosti i opozičních politiků. Při jednání nebyl umožněn vstup do místnosti zástupcům médií či nevládních organizací kritických ke gruzínské vládě. Takové překážce ovšem nebyli vystaveni zástupci provládních neziskových organizací či jiní spojenci a podporovatelé vlády.
První protestní akce proběhla ještě před samotným projednáváním zákona. V prostorách budovy parlamentu se totiž sešli odpůrci zákona a vládní poslanci tak museli procházet do jednací místnosti za skandování a křiku protestujících. Několik opozičních politiků bylo z projednávání zákona hned 2. března vyloučeno a vyvedeno pryč z budovy parlamentu.
Někteří opoziční politici svolali demonstraci před parlamentem hned na ten samý den večer. Během demonstrací při prvním čtení zákona bylo dle oficiálních údajů zatčeno 36 osob. Podle šéfa policie v Tbilisi byla tato zatčení nezbytná, aby došlo k uvolnění vstupu do budovy parlamentu. Další projednávání zákona probíhalo 6. března. To bylo opět doprovázeno protesty v bezprostředním okolí gruzínského parlamentu. Situace mezi vládními a opozičními politiky byla velmi vyhrocená. Kromě slovních sporů v parlamentu došlo i na fyzickou konfrontaci.
Zákon byl schválen v prvním čtení 7. března poměrem 76 : 13 poslanců. Ten samý den se v Tbilisi sešly desetitisíce odpůrců zákona, aby proti schválení protestovaly. Policie při snaze rozehnat dav demonstrujících využila například vodní děla či slzný plyn. I přesto protesty probíhaly do brzkých ranních hodin. Během noci ze 7. na 8. března bylo dle oficiálních údajů zatčeno 66 osob.
Podle organizací dohlížejících na lidská práva v Gruzii byl zásah bezpečnostních složek doprovázen nepřiměřeně vysokou a protizákonnou silou. Podobně se o neadekvátním využití policejní síly vyjádřil i nově zvolený gruzínský ombudsman. Další demonstrace byla svolána hned následující den, 8. března, a nesla se ve stejném duchu jako ta předchozí. Dohromady bylo během dvou nocí intenzivních protestů zatčeno 134 osob, z čehož 133 bylo další den propuštěno.
Hned 9. března reagovala gruzínská vláda na vlnu demonstrací příslibem odvolání zákona. V odůvodnění stojí, že zákon způsobil zásadní rozdělení společnosti. To bylo údajně způsobeno mašinérií lží, která se zákon snažila prezentovat v negativním světle, chybně ho označovala za velmi podobný tomu ruskému nebo také tvrdila, že znemožní vstup Gruzie do EU.
Další den, tedy 10. března, většina hlasujících skutečně hlasovala proti vstupu zákona do třetího čtení. Ze 115 přítomných poslanců se 79 zdrželo hlasování, 35 hlasovalo proti a pouze jeden hlasoval pro. Nutno také dodat, že 10. března nehlasoval ve druhém čtení proti návrhu tohoto zákona žádný ze 75 poslanců, kteří hlasovali pro jeho schválení 7. března.
Byť se tedy může zdát, že opozice tento boj vyhrála, nemusí to být tak úplně pravda. Vládní politici totiž zákon nikdy neoznačili za špatný a veškeré nepokoje, které způsobil, přikládali jeho špatné interpretaci a záměrnému očerňování. Zároveň proti návrhu zákona ve druhém čtení nehlasoval žádný z politiků, který ho v prvním čtení podpořil. Je tak poměrně pravděpodobné, že se vláda pokusí tento zákon ve více či méně pozměněné podobě prosadit, až se situace uklidní.
Autor je studentem ruských a eurasijských studií.