Vladimir Putin vyhrál první kolo ruských prezidentských voleb se ziskem 87 procent hlasů. Opozice a evropské země přitom volby v Rusku kritizují a považují za nesvobodné.

Minulý víkend se v Rusku konaly prezidentské volby, po nichž zůstal Vladimir Putin prezidentem pro páté funkční období. I přes nepřekvapivou „samozřejmost“ výsledků vyvolaly samotné volby společenskou diskusi, stejně jako protesty a sabotáže voleb v Rusku i mimo něj. K čemu vlastně Putin takové vítězství potřebuje?

V těchto volbách nemá Vladimir Putin žádné konvenční oponenty. Ani komunista Charitonov, ani Žirinovského dědic, poslanec Leonid Sluckij, známý především skandály s obtěžováním novinářek, nenabízejí absolutně žádnou odpověď na důležité otázky ruské politiky a pouze zesilují názory současného vůdce.

Vzhledem k současným zákonům může zůstat prezidentem až do roku 2036, kdy délkou funkčního období předběhne i Stalina.

Určitou mlhavou „naději“ měla část opozice v kandidátovi strany Noví lidé Vladislavu Davankovovi. Ten skutečně dokázal přesvědčit část opozičně naladěných spoluobčanů, že je liberální alternativou stávající vlády. Pro některé voliče se Davankov, zejména když se voleb nemohou zúčastnit otevřeně protiváleční Boris Naděždin a Jekatěrina Duncovová, stal kandidátem „za mír“. Davankovovo politické portfolio lze ale těžko označit za liberální. Je známý tím, že hlasoval pro uznání nezávislosti Luhanské a Doněcké lidové republiky, má docela nejasný postoj k válce na Ukrajině a je spolutvůrcem zákona o zákazu transsexuality v Rusku z důvodu „ochrany rodinných křesťanských hodnot“.

Spálená země místo politického prostoru

Tento stav nesvobody ruské politiky je důsledkem systematické neochoty Vladimira Putina vyrovnávat se s jakoukoli opozicí. V roce 2015 byl zavražděn Boris Němcov, Putinův nejzarytější kritik té doby, a zdá se, že se ruský prezident konečně přestal bát nespokojenosti lidu. Nedávno za podivných okolností zemřel ve vězení další Putinův hlavní protivník Alexej Navalnyj. Jeho souputníci z opozičního táboru jsou buď ve vězení, jako Ilja Jašin a Vladimir Kara-Murza, nebo odešli z Ruska jako členové Navalného Fondu proti korupci.

Alespoň částečně reálnou opozici Putin připustil u voleb naposledy v roce 2018, kdy se proti němu postavili například „kandidátka proti všem“ – televizní moderátorka Ksenia Sobčaková nebo Stalinův fanoušek Pavel Grudinin. Účast ve volbách i takto specifických a nepopulárních kandidátů, kteří přesto mají vlastní politickou agendu, odlišnou od té státní, je dnes v Rusku zřejmě nereálná. Reálné je naopak riziko Putinovy doživotní vlády. Dříve obešel omezení dvou prezidentských období po sobě rošádou s Dmitrijem Medveděvem, který se stal prezidentem v letech 2008 až 2012. V roce 2020 prostřednictvím dodatků k ústavě Putin anuloval svá starší prezidentská období. Vzhledem k současným zákonům může zůstat prezidentem až do roku 2036, kdy délkou funkčního období předběhne i Stalina.

Molotovův koktejl i kvantový randomizér

Navzdory tomu, že Putin tentokrát politický souboj ani nepředstíral, lze samotné volby považovat za bezproblémové jen perspektivou ruských státních kanálů. Putin zaznamenal drtivá vítězství na Uralu nebo v Čečensku, kde získal nejen hlasy rodiny Ramzana Kadyrova, ale i podporu 98 procent voličů. Naopak v zahraničí i ve velkých městech jako Moskva a Petrohrad probíhaly protesty a sabotáže voleb.

Navalného tým dlouho před volbami propagoval kampaň „Poledne proti Putinovi“. Podstata akce byla spíše symbolická a spočívala v tom, že mají voliči přijít do volebních místností v Rusku i v zahraničí přesně v poledne 17. března. Sami účastníci akce poznamenali, že tento způsob protestu vytváří pocit politické participace a „připomíná, že vedle vás žijí stejní lidé, kteří také nesouhlasí s úřady a jsou svobodní“.

Důležitým tématem pro opozici zároveň byla otázka, jaký postoj k volbám preferovat: ignorovat jejich průběh, zničit volební lístek nebo zvolit jiného alternativního kandidáta než Putina? Žádné shody se v tomto ohledu opět nedosáhlo. Julia Navalná například znehodnotila volební lístek tím, že do něj napsala příjmení svého manžela a někteří další opoziční blogeři a politici se hádali o tom, nakolik „protiválečný“ je Davankov a jak systémově škodliví jsou liberálové. Zesnulý vůdce opozice Alexej Navalnyj zároveň vzkázal svým příznivcům, aby hlasovali pro kandidáta určeného generátorem náhodných čísel „Photon 2024“. „V závislosti na vašem obrazu světa můžete usoudit, že volbu za vás udělal Bůh, příroda, chaos, kosmický prostor nebo náhoda,“ napsal Navalnyj v dopise, který citovala před volbami jeho tisková mluvčí Kira Yarmysh.

Na sociálních sítích mnoho Rusů sdílí, jak ničí volební lístky protiválečnými nebo protestními hesly. Nemálo lidí ale dalo přednost radikálnějším způsobům, jak otrávit březnový víkend pracovníkům volebních komisí. V Moskvě, Petrohradu, Novosibirsku, Voroněži a v mnoha dalších městech a krajích se ve volebních urnách kromě volebních lístků ocitly také inkoust, barviva nebo jód. Pozorovatelé se také snažili zabránit Putinovu znovuzvolení a často byli zatčeni za různé trestné činy: od přímého odporu vůči falšování po podporu Navalného nebo protiválečné názory.

Některé projevy nespokojenosti však byly ještě radikálnější. Už k večeru prvního dne voleb se v řadě regionů Ruské federace objevily informace o desítkách případů žhářství v hlasovacích místnostech. V Petrohradě 15. března hodila dívka Molotovův koktejl na propagandistický plakát na zdi školy, v níž se uskutečňovaly volby. Policie pracuje s vyšetřovací verzí, že dívce za to byly přislíbeny peníze v nějakém „ukrajinském telegramovém kanálu“.

K podobnému incidentu došlo také v Kišiněvě, kde 17. března 54letý Moldavan hodil dva Molotovovy koktejly na ruskou ambasádu. Podle očitých svědků útočník křičel: „Nenávidím Rusko!“ Práce volebních místností na ambasádě však byla přerušena jen nakrátko.

Tři dny národní jednoty

Reakce světa na výsledek uplynulých voleb je stejně předvídatelná jako jejich výsledek. Představitelé Evropské unie volby neuznávají a řada významných západních politiků obviňuje Putina z represí, nespravedlnosti a opojení mocí. Vůdci Íránu, Severní Koreje, Číny, Turecka a dalších autoritářských režimů naopak staronovému prezidentovi poblahopřáli.

Zdá se však, že Putin nemá zájem předstírat, že vůbec uvažuje o jakémsi demokratickém vládnutí. Jeho rekordní podpora ve „volbách bez volby“ ho staví na roveň prezidentům Běloruska, Turkmenistánu, Tádžikistánu nebo Ázerbájdžánu. Ani toto, ani obvinění z falšování desítek milionů hlasů nezabránilo Putinovi, aby ve svém prvním projevu po volbách označil americké volební klání za „katastrofu, nikoli demokracii“ a zopakoval své obvyklé vyprávění o „vládě národů“ v Rusku. Hovořil také o vojenských úspěších na Ukrajině, a to právě ve chvíli, kdy obyvatelé ruského Belgorodu nemohou podpořit svého oblíbeného prezidenta kvůli pravidelnému ostřelování města ukrajinskou armádou a ofenzivě proukrajinských vojáků z Ruského dobrovolnického sboru a Legie svobody Ruska.

Tentokrát je těžší než kdy jindy přijít s nějakým ospravedlněním činů ruského diktátora. To, co se stalo, vypadá mnohem spíše jako Putinův pokus dobře se pobavit a dokázat si správnost zvoleného politického kurzu. K realizaci tohoto gesta potřeboval statisíce učitelů a policistů k tomu, aby se volby uskutečnily, nemluvě o milionech dalších pracovníků státního sektoru, kteří zaškrtnou správné políčko pod hrozbou propuštění z práce, pokut nebo dokonce vězení. Z tohoto důvodu se volby konají v průběhu až tří dnů, aby si „Jeho Veličenstvo“ mohlo co nejdéle užívat své moci a pochytat zbytek ještě živých odpůrců.

A zatímco se Evropa připravuje na velkou válku a hledá zbraně pro Ukrajinu, ruská opozice se na Twitteru opět navzájem obviňuje za „nesprávný odpor“, velký Pu může přijmout gratulace od svých diktátorských kolegů, znovu se pochlubit dobytou Avdijivkou a uspořádat koncert u Kremlu na počest desátého výročí anexe Krymu. Není však jasné, co je děsivější: představovat si Ruskou federaci jako „říši zla“ s tajemným geniálním plánem ovládnout svět nebo spíše jako pískoviště, kde se další politický šarlatán rozhodl zahrát si na vojáky a zničit tak stovky tisíc lidských životů.