Antonín Hořčica
Další důležitý článek od ukrajinského publicisty Taras Bilous, z hnutí Соціальний рух, tentokrát o tom, zda by bylo možné se vyhnout válce pomocí záruk, že Ukrajina nevstoupí do NATO?
Autor se zabývá otázkami kolem úlohy NATO ve válce v Ukrajině a utvářením levicové strategie v otázkách mezinárodní bezpečnosti.
Zde překlad několika ukázek:
"Ruská invaze na Ukrajinu nemá žádné opodstatnění, ale NATO..." Je těžké popsat emoce, které já a další ukrajinští socialisté cítíme z tohoto "ale" ve výrocích a článcích mnoha západních levičáků. Bohužel po něm často následují pokusy prezentovat ruskou invazi jako obrannou reakci na "agresivní expanzi NATO", a tím přenést velkou část odpovědnosti za invazi na Západ.
...
Jedním z příkladů je úvodník Susan Watkinsové v New Left Review. Autorka v něm nazývá ruskou invazi do země, která není a pravděpodobně se nikdy nestane členem NATO, "válkou Ruska proti NATO", čímž fakticky popírá subjektivitu Ukrajiny. Watkinsová navíc tvrdí, že Biden "by nepochybně mohl invazi zabránit, kdyby byl ochoten vyjednat seriózní dohodu o vojenských hranicích".
...
Mělo rozšíření NATO vliv na vypuknutí této války? Ano. O tom se však dá mluvit velmi různými způsoby. Když levičáci a "realisté" říkají, že rozšíření NATO "vyprovokovalo" Rusko, říkají tím, že ruská invaze byla do jisté míry alespoň částečně oprávněná, třebaže to sami popírají. Watkinsová činí totéž a tvrdí, že ruská invaze "nebyla nevyprovokovaná". Je to stejné, jako kdyby tvrdil, že kubánská revoluce a spolupráce vlády Fidela Castra se SSSR vyprovokovala Spojené státy. Pro "realisty" samozřejmě není problém to říci, ale kdo z levice by takto ospravedlňoval agresivní politiku USA vůči Kubě?
...
Jaké závěry lze vyvodit pro levici k zajištění mezinárodní bezpečnosti do budoucna? Pokud pro západoevropskou levici posledních desetiletí existovala nějaká alternativa k NATO, byla to myšlenka společného mezinárodního bezpečnostního systému, který by po skončení studené války zahrnoval "Západ" i "Východ". Jestliže však v 90. letech 20. století dávala smysl, po roce 2008 a ještě více po roce 2014 se již jevila jako nereálná. Z nějakého důvodu však tito levičáci tvrdošíjně ignorovali skutečnost, že Rusko, které na počátku 90. let prosazovalo posílení role OBSE, se následně stalo hlavním odpůrcem její reformy a posílení. Jiná část evropské levice, zejména polská levicová aliance Lewica, navrhuje evropský bezpečnostní systém jako alternativu k NATO - společnou armádu, protiraketový štít, energetickou politiku atd. Takový systém by pomohl členům EU, ale ne těm, kteří stojí mimo EU. Naopak, tento projekt s sebou nese hrozby vzniku "Pevnosti Evropa" (totéž lze říci o předchozí myšlence). Proto je třeba dát přednost globálnímu bezpečnostnímu systému.
...
V nedávné Athénské deklaraci Jeremy Corbin, Yanis Varoufakis a Ece Temelkuran uvedli, že "trvalého míru lze dosáhnout pouze nahrazením všech vojenských bloků inkluzivním mezinárodním bezpečnostním rámcem". S tím lze těžko nesouhlasit, ale nenabídli způsoby, jak takový rámec vytvořit. Přitom již existuje systém, který jejich popisu odpovídá, i když své funkce plní neefektivně: je jím OSN. Vím, že mnozí jsou k myšlence OSN skeptičtí. Zatím jsem však neviděl, že by někdo z kritiků navrhl lepší alternativu. A místo hledání výmluv pro nečinnost bychom měli hledat možné způsoby, jak prosadit změny. Co je utopičtější - reformovat OSN, nebo vytvořit od základu podobný systém, který by spojoval země globálního Jihu a globálního Severu, ale byl by efektivnější?"