Pavel Barša
Mapa Prvého, Druhého a Tretieho sveta počas studenej vojny. Nezobrazuje súčasné usporiadanie sveta. Zdroj: Wikimedia.
Máme-li pochopit historický okamžik, který v důsledku ruského napadení Ukrajiny prožíváme, musíme si zpřítomnit změny, k nimž došlo v minulém desetiletí. Mocenský vzestup Putinova Ruska probíhal na pozadí tří procesů, které podstatným způsobem změnily situaci nastolenou rozpadem sovětského bloku na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Na jedné straně celosvětový finanční propad v letech 2008 a 2009 probudil vědomí o mezích ekonomické globalizace a pochyby o její sociální, ekologické a kulturní udržitelnosti. Na straně druhé začalo ustupovat unipolární rozložení světové moci, když se Spojené státy po porážce v Iráku stáhly ze Středního východu a zároveň je začala ekonomicky dohánět Čína. Tyto dva procesy korelovaly s třetí proměnou, která probíhala na rovině idejí: globální ekonomická krize a ústup americké unipolarity odzvonily umíráček hegemonní ideologii prvního postkomunistického dvacetiletí – liberálnímu globalismu, jehož ideálním úběžníkem byla představa celosvětového rozšíření lidských práv a demokracie, které nastaví nepřekročitelné meze partikulárním identitám a zájmům národů a jejich států. …
Tento přístup si jako dílčí rys (v odkazu k údajné genocidě Rusů na Donbasu) podržela i intervence z 24. února 2022. Jako celek se však od předcházejících zásahů radikálně liší. Putin opustil strategii slabšího a pustil se do čelní konfrontace se silnějším. Ať už se na rozhodnutí o celoplošném napadení Ukrajiny podepsala jeho dvouletá covidová izolace (jež ho od kalkulu mocenských ztrát a zisků posunula k mystice naplňování velkoruského údělu) nebo nerealistická interpretace odchodu NATO z Afghánistánu v srpnu 2021 jako konce globálních ambicí USA, případně kombinace obou faktorů, válka s Ukrajinou znamená zásadní rozchod s předchozí strategií. Zatímco prostředky měkké moci se Putinovi dařilo Západ rozdělovat a tím bez velkého rizika posilovat svou pozici, rozpoutáním války riskuje obrovské ztráty a Západu dává naopak příležitost obnovit morálně ukotvenou jednotu, kterou naposledy zažíval během studené války či těsně po ní v reakci na okupaci Kuvajtu Saddámem Husajnem v létě 1990: znovu může být na straně humanistických hodnot a mezinárodního práva proti autoritářskému režimu, který je pošlapává. …
Nečekané líbánky ideologických protipólů [mezi liberálními globalisty a národními konzervativci] za současné uprchlické krize jsou vysvětlitelné tím, že válka na Ukrajině ve středoevropském vnímání nastolila zcela odlišnou politickou problematiku než krize předcházející. Jako by středoevropské společnosti vracela k hlavní otázce předminulé epochy, jíž byl právě vztah k rozpínavé velmoci na východě. V souladu s tím se oživila solidarita mezi ohroženými národy i spolupráce protikladných ideologických táborů uvnitř nich. Jako by se znovu bojovalo o to, kudy povede železná opona mezi Východem a Západem. Uprchlická vlna roku 2015 naopak navozovala problém, který byl z hlediska této hlavní fronty studené války druhořadý: neohlašovalo se v ní rozdělení Evropy na Východ a Západ, ale rozdělení planety na Sever a Jih – na potomky evropských kolonizátorů a potomky neevropských kolonizovaných. …
Otázky spjaté s globalizací nezmizely, ale byly překryty akutnějším problémem ruského imperialismu. Jakmile se jeho naléhavost oslabí, vrátí se tyto otázky s tím větší silou. …
September 2022
https://www.advojka.cz/archiv/2022/9/preskupovani-pozic