Martin Vrba
Energetická chudoba byla dlouho přehlíženým problémem, který zdůraznila až současná energetická krize. Kolik lidí této formě chudoby čelí a jaká řešení má smysl požadovat?
Energetická krize nezačala až v důsledku ruské invaze Ukrajinu – začalo k ní docházet už koncem roku 2021 vlivem environmentálních, geopolitických a ekonomických faktorů, mezi něž je třeba počítat i rychlou obnovu ekonomiky po pandemii covidu. Hlavní příčinou ale byly už tehdy rapidně se zvyšující ceny fosilního plynu v Evropě, vůči nimž byly nejzranitelnější ty země, které na importu plynu (tehdy ještě především ruského) byly do velké míry závislé. Podle studie klimatického a energetického think-tanku Ember z října 2021 došlo v některých zemích během jednoho roku k trojnásobnému až čtyřnásobnému navýšení cen plynu a elektřiny.
Je to důležité zjištění, které mimo jiné vyvrací nepodložené spekulace o tom, že za zvýšení cen energií je zodpovědná evropská klimatická politika a přechod na obnovitelné zdroje. Jejich zvýšení bylo přímým důsledkem několika příčin: studená zima na severní polokouli vyčerpala evropské zásobníky fosilního plynu; zvýšená poptávka po fosilním plynu v Asii a Jižní Americe do velké míry přesměrovala zásilky plynu do těchto oblastí; globální poptávka vzrostla společně s tím, jak docházelo k rozvolňování protipandemických opatření; a konečně: Rusko nijak nezvýšilo export plynu do Evropy, zvýšené poptávce navzdory. Více než co jiného to odhaluje zranitelnost zemí, které jsou závislé na importech fosilních paliv, která nemají pod kontrolou. Energetická krize tak nejenže není důsledkem zelené tranzice, ale naopak silným argumentem pro to, aby probíhala rychleji než doposud.
Energetická chudoba jako celoevropská záležitost
V souvislosti s energetickou krizí, tedy především rapidně se zvyšujícími cenami energie, začal ve veřejném prostoru více rezonovat pojem „energetická chudoba“. Co se pod ním ale skrývá? Odpovědět na tuto jednoduchou otázku může být složitější, než se na první pohled zdá, protože jednotná definice dosud neexistuje ani na české, ani na evropské úrovni. Obecně můžeme o energetické chudobě hovořit tehdy, když si daná domácnost nemůže dovolit dostatečně vytápět svoje obydlí, má dluhy za energie nebo na energie vynakládá značnou část svých příjmů, přičemž často trpí ještě jiným typem chudoby.
Stávající podoba cenové regulace je jen dočasnou záplatou na problém, který sahá mnohem hlouběji.
Vypomoci si můžeme také nezávaznou definicí Evropské komise: „Energetická chudoba nastává, když účty za energii představují vysoké procento příjmu spotřebitelů nebo když musí snížit spotřebu energie ve své domácnosti do té míry, že to má negativní dopad na jejich zdraví a blahobyt.“ Podle údajů Eurostatu za rok 2020 se v takové situaci nachází asi 35 milionů občanů EU, což činí zhruba osm procent evropské populace. Připomeňme však, že to je stav ještě před začátkem energetické krize, která situaci mnoha domácností výrazně zhoršila.
Česko chudnoucí
Jaká je ale situace České republiky? Podle dat Asociace pro mezinárodní otázky se před krizí energetická chudoba dotýkala dvou až 25 procent českých domácností. Vysoké rozpětí je dáno nejenom již zmíněnou nedostatečnou definicí, ale i různou mírou závažnosti. Zjevné je z toho alespoň to, že hrozba energetické chudoby byla reálným problémem pro velkou část české společnosti už před ruskou invazí na Ukrajinu. Není také bez zajímavosti, že lokálním specifikem Česka je nízký podíl domácností s nedoplatky za energie. Jak vysvětluje Kristina Zindulková ve zmíněné datové analýze: „Energetická chudoba v ČR totiž nejčastěji postihuje seniory, kteří obecně složenky platí i přes finanční tíseň. Evropský průměr je 6,6 procenta oproti českým 2,1 procenta.”
Podobných čísel se drží také studie Platformy pro sociální bydlení a Hnutí DUHA z jara 2021. Ta přináší zjištění, že „už na jaře 2021, před vypuknutím aktuální energetické krize, bylo v České republice v energetické chudobě celkem přibližně 900 tisíc lidí, tedy 8,7 procenta populace, žijících přibližně v 500 tisících domácnostech.“
Vliv energetické krize a války na zhoršení této situace byl samozřejmě zásadní: „Energetická krize a inflace problém energetické chudoby výrazně prohloubily. Podle studie PAQ Research mezi listopadem 2021 a červencem 2022 vzrostl počet rodin, které platí za bydlení včetně nákladů na energie více než 40 procent příjmu, z 15 na 24 procent. Finanční problémy v souvislosti s cenami energií přiznává více než polovina českých domácností,“ pokračuje zmíněná analýza Asociace pro mezinárodní otázky.
Ruská invaze tedy znamenala výrazné zhoršení situace těch, kdo se už před válkou nacházeli v energetické chudobě, a zároveň do ní stáhla nové sociální skupiny. Není na tom ostatně nic překvapivého, ať už u nás nebo v Evropě: fosilní plyn tvoří čtvrtinu energetického mixu evropských zemí, přičemž zhruba polovina ho byla importována z Ruska.
Genderové a věkové aspekty energetické chudoby
Vcelku nepřekvapivě platí, že skupinami, které jsou energetickou chudobou ohroženy nejvíce, jsou především lidé v důchodovém věku, kteří žijí sami (jedná se zejména o ženy), a matky samoživitelky. Jak v tomto kontextu zdůrazňuje další analýza AMO, ženy se v průměru dožívají vyššího věku a zároveň mají nižší průměrný důchod. Ke stejným závěrům dochází také už zmíněná analýza Platformy pro sociální bydlení: „Skoro polovina ze všech lidí v energetické chudobě žila v rodinách s dětmi, z toho 220 tisíc byly přímo děti, tedy přibližně 10 procent ze všech dětí v populaci. Ze všech těchto lidí v rodinách s dětmi žilo 30 procent v domácnostech samoživitelek a dalších 30 procent v nízkopříjmových rodinách s nárokem na přídavky na dítě. Druhou nejvýznamnější skupinou obyvatel v energetické chudobě byli důchodci, kterých bylo v energetické chudobě více než 300 tisíc, tedy 16 procent z celé důchodcovské populace.“
Každé desáté dítě u nás tedy už před válkou na Ukrajině žilo v energetické chudobě, a to především v neúplných rodinách s matkami samoživitelkami nebo v rodinách, které čelí celkovým finančním potížím. Příčin energetické chudoby je totiž podle analýzy AMO několik: nízké příjmy, vysoké náklady na energie, podoba obydlí a organizační bariéry.
Strukturální příčiny…
Je zjevné, že energetickou chudobou jsou přirozeně ohroženy hlavně nízkopříjmové sociální skupiny. V takovém případě je tento typ chudoby v podstatě průvodním jevem chudoby příjmové, a její řešení je tudíž obtížnější. K jejímu odstranění nebude postačovat snížení cen energií na předkrizovou hladinu: problémem pro tyto domácnosti zkrátka není pouze vysoká cena energií, ale nízké příjmy. Jakkoliv tedy může státní sociální politika v takovém případě volit rychlá řešení například v podobě cílené sociální podpory, slev nebo příspěvků na bydlení, problém nízkých příjmů je dlouhodobý a strukturální a jeho řešení vyžaduje podstatně ambicióznější a komplexnější přístup.
Druhou a zjevnější příčinou energetické chudoby jsou vysoké ceny energií, ale také často opomíjená energetická účinnost a zateplení bytů. Pro české domácnosti je typické, že často bydlí v budovách s nízkou energetickou účinností a i ze srovnání se zeměmi OECD vyplývá, že si v tomto ohledu nevedeme dobře: energetická náročnost budov v Česku v tomto srovnání patří mezi ty vůbec nejvyšší. To ale zároveň znamená příležitost, jak energetickou náročnost české ekonomiky a společnosti snížit: úsporami vzniklými například ze zateplování.
A je to také alespoň částečně cesta, jak bojovat s energetickou chudobou, protože ze studie Platformy pro sociální bydlení vyplynulo mimo jiné i to, že „většina lidí v energetické chudobě bydlí ve vysoce energeticky náročných budovách. Netýká se to jen obyvatel rodinných domů, ale i lidí v bytových domech, zejména těch žijících v nájemních bytech. Z dat je zřejmé, že v případě nízkopříjmových domácností vysoká energetická náročnost bydlení významně zvyšuje riziko energetické chudoby.“
Součástí problému je i fakt, že 59 procent lidí v nájmech žije v chudobě a zároveň je pro ně velmi obtížné řešit energetickou náročnost domu, který jim nepatří, a do velké míry tak jsou odkázáni jen na dobrou vůli vlastníka. Chudé domácnosti se tím pádem často nacházejí v začarovaném kruhu: stav jejich financí jim brání energetickou náročnost vlastního bydlení řešit.
Situaci mohou komplikovat i rozhodovací procesy společenství vlastníků jednotek a bytových družstev společně s nízkou „energetickou gramotností“ – spousta lidí zkrátka neví, jaké má reálné možnosti energetických úspor. K energetické chudobě tedy dochází v důsledku jednoho nebo více faktorů: je důsledkem nízkých příjmů, vysokých cen energií a nízké energetické účinnosti, společně s nízkou mírou znalostí a možností, jak danou situaci řešit.
…a jejich řešení
Z výše uvedeného je patrné, že energetická chudoba není náhlým důsledkem ruské invaze na Ukrajinu, ale dlouhodobým, strukturálním problémem u nás i Evropě. A jako taková potřebuje dostatečně robustní politická opatření, která se vypořádají se dvěma hlavními systémovými příčinami: příjmovou chudobou velké části populace a vysokou energetickou náročností budov. Ostatně celoevropským trendem je snižování energetické spotřeby, a tedy i energetické náročnosti jednotlivých oblastí lidského života.
Snižování naší závislosti na fosilních palivech (v případě energetiky aktuálně především na fosilním plynu) společně s přechodem na obnovitelné zdroje a důrazem na snižování celkové spotřeby, tvoří dlouhodobý, systémový rámec pro boj s energetickou chudobou. Ten je ale nezbytné doplnit – a to především v krátkodobém ohledu – cílenými a dostatečně robustními programy sociální podpory a odstraňování chudoby vůbec. Podle studie Platformy pro sociální bydlení a Hnutí DUHA se lze v této oblasti zaměřit na tři aspekty: 1. cílenou regulaci cen energií nebo adresné sociální slevy na energie; 2. vyšší dostupnost a využívání stávajících nástrojů sociální podpory, jako je příspěvek na bydlení; 3. snižování spotřeby energie, a to především prostřednictvím snižování energetické náročnosti bydlení.
Stávající podoba cenové regulace je tedy jen dočasnou záplatou na problém, který sahá mnohem hlouběji: jak už bylo řečeno, ruská invaze na Ukrajinu energetickou chudobu nezapříčinila, ale pouze zhoršila – a především obnažila jako jedno ze zranitelných míst evropských společností. Nasvícení tohoto problému ale může být pro dobro věci: uvědomění si, že problém neodezní společně s koncem energetické krize, nám poskytuje unikátní příležitost věnovat se jeho strukturálním příčinám, které sahají hlouběji než samotný válečný konflikt a jeho důsledky.
Autor je redaktor Alarmu.
Text vznikl s podporou nadace Rosa-Luxemburg-Stiftung.