ANALÝZA. Hvězdný veterán americké žurnalistiky postavil svůj text o pozadí loňských výbuchů plynovodů Nord Stream na jediném anonymním zdroji. Kvůli nedostatečně podloženým zprávám si už dříve pokazil renomé.
Neuběhla ani hodina, co se článek ve středu objevil na webu, a začala na něj hromadně upozorňovat ruská státní média. Rychlá reakce z tohoto prostředí a také zvláštní umístění textu – nevyšel pod hlavičkou některého z respektovaných médií, ale na blogovací platformě Substack – nabádaly ke zdrženlivosti vůči předkládaným informacím.
Závažnost sdělení a jméno autora – legendy americké investigativní žurnalistiky Seymoura Hershe – však nutily i notorické skeptiky, aby zprávu o tom, že loňské zničení plynovodů Nord Stream v Baltském moři zosnovaly Spojené státy, nezavrhli předem jako další výplod dezinformátorů.
Asi z téhož důvodu informaci zmonitorovala i některá tradiční západní média, například britské Timesy. Většina zvolila obezřetný přístup jako agentura Reuters, která se o Hershově textu poprvé zmínila až prostřednictvím reakce Bílého domu. Článek se ale mezitím začal šířit přes sociální sítě.
Základní otázka každopádně zní, jak důvěryhodné jsou informace, které článek přináší?
Bližší pohled na obsah textu a zkušenosti s jinými výstupy Seymoura Hershe z posledních let napovídají, že zdrženlivost je opravdu namístě.
Co se píše v článku o explozích na Nord Streamu
Seymour Hersh s odvoláním na nejmenovaný zdroj napsal, že potápěči amerického námořnictva v červnu 2022 nastražili výbušniny na potrubí spojující Rusko a Německo pod Baltským mořem.
Celá akce se podle Hershe začala připravovat z iniciativy prezidenta Spojených států Joea Bidena už před zahájením ruské invaze na Ukrajinu. K položení náloží mělo dojít v červnu 2022 během námořního cvičení Severoatlantické aliance BALTOPS 2022 s tím, že místo pro nálože předtím vytipovalo norské námořnictvo.
Norský letoun pak podle Hershe v září shodil na moři sonarovou bóji, která zajistila přenos signálu. Tímto způsobem byly nálože na příkaz prezidenta Bidena údajně odpáleny.
Bílý dům článek kategoricky odmítl a označil ho za „naprosto lživý a čistou fikci“.
Hersh, kterému bude v dubnu 86 let, v minulosti posbíral prestižní ocenění včetně Pulitzerovy ceny a stál za učebnicovými novinářskými kauzami, jako bylo například odhalení masakru vietnamských civilistů v May Lai americkými vojáky v roce 1968. Ve svém aktuálním textu ale nedostál základnímu požadavku seriózní žurnalistiky.
Především neobstojí způsob, jakým jsou informace o naplánování a uskutečnění exploze plynovodu podložené. Hersh se v rozsáhlém textu, který má více než 30 tisíc znaků, odvolává jen na jeden nejmenovaný zdroj. Jeho věrohodnost vzhledem k závažnosti sdělení navíc podkládá velmi vágně.
Autor používá formulace jako „zdroj s přímou znalostí operačního plánování“ nebo jako „zdroj s přímou znalostí procesu“. Vůbec ale neupřesňuje, zda šlo například o někoho ze zodpovědných představitelů prezidentské administrativy, tajných služeb, ministerstva obrany nebo armády. Když už zdroj na pár místech Hersh cituje, neuvádí v přímé řeči nějaké věcné, konkrétní údaje, ale jde spíše o obecnější, dokreslující vyjádření.
K běžným zásadám zpravodajství přitom patří, že se informace ověřuje z více zdrojů. Jméno a postavení zdroje se neuvádí spíše výjimečně, například v případě, že by to mohlo dotyčnou osobu nějak poškodit nebo ohrozit. O to pečlivěji by měla být popsána kvalifikovanost zdroje k uváděným informacím. V redakčním kodexu, kterým se řídí například Seznam Zprávy, bývá stanoveno, že si nadřízení od autora textu mohou identitu zdroje vyžádat, aby posoudili jeho autoritu k publikovanému sdělení.
Hersh se v textu také dopouští přinejmenším jedné věcné chyby. Shodou okolností se týká Česka.
V pasáži věnované událostem z druhému pololetí 2021 zmiňuje také řeč spolkového kancléře Olafa Scholze v Praze, v níž měl šéf německé vlády podpořit výzvu francouzského prezidenta Emmanuela Macrona k samostatnější evropské zahraniční politice. Hersh to dával do souvislosti s nejistotou Bílého domu, jak úzce hodlá Scholz spolupracovat s USA v období před začátkem ruské invaze na Ukrajinu. Kancléřův projev přitom uvádí do doby „po pádu Afghánistánu“, čímž má zjevně na mysli stažení amerických a dalších západních vojsk ze země v srpnu 2021.
V té době však Olaf Scholz ještě nebyl kancléřem, stal se jím až v prosinci téhož roku, po vítězství jeho sociálních demokratů (SPD) ve volbách. Především ale Scholz se zmiňovaným projevem v Praze vystoupil až o rok později, v srpnu 2022, tedy půl roku od začátku války na Ukrajině a za dosti jiné mezinárodní situace.
Pochybnosti vyvolávají i některé jiné údaje z článku. Novinář Joe Galvin, který se v neziskové organizaci Outlaw Ocean Project zabývá analýzou veřejně dostupných dat o pohybu lodí, došel k závěru, že dostupné údaje o trasách norských válečných plavidel neodpovídají informacím z Hershova článku.
K opatrnosti ale nevybízí jen samotný text, ale také problematická pověst, kterou si Seymour Hersh vysloužil některými dřívějšími kontroverzními závěry.
Tvrdou kritiku za nedůsledný přístup ke zdrojování schytal už v roce 2015. Tehdy přišel s tvrzením, že šéfa teroristické organizace Al-Káida Usámu bin Ládina nedopadla v roce 2011 speciální americká jednotka, ale už v roce 2006 Pákistánci, kteří ho později podle Hershe prodali Spojeným státům výměnou za vojenskou pomoc.
Podle webu Politico chtěl Hersh tehdejší článek původně publikovat v prestižním magazínu New Yorker, kam dříve pravidelně přispíval, jeho editor ale text odmítl jako slabě „vyzdrojovaný“. Text nakonec vyšel v London Review of Books.
Předtím ze stejného důvodu v New Yorkeru neobstál ani Hershův článek, jenž obvinil administrativu tehdejšího prezidenta Baracka Obamy ze zpravodajského zneužívání informací o chemickém útoku v Sýrii proti tamnímu vůdci Bašáru Asadovi.
„Hershův problém je v tom, že neprojevuje vůbec žádnou skepsi, když mu něco říkají jeho pomatené zdroje, což je ironické vzhledem k tomu, jak cynický je ohledně prohlášení byrokracie národní bezpečnosti USA,“ napsal v květnu 2015 zpravodajský web Slate.
Kritici, mezi něž dlouhodobě patří například investigativní sdružení Bellingcat, také Hershovi vyčítají, že zpochybňoval otrávení bývalého ruského agenta Sergeje Skripala, ke kterému došlo v roce 2018 v britském městě Salisbury, nervovým jedem z podnětu Kremlu.
„Pokud berete nejnovější zprávu Seymoura Hershe vážně a považujete se za seriózního novináře, pak důrazně doporučuji, abyste přehodnotil svůj postoj, ať už vůči Hershovi, nebo k sobě samému,“ konstatoval Eliot Higgins, zakladatel a kreativní ředitel Bellingcatu.
Stejně jako před lety, i nyní Hershův příspěvek rozděluje čtenáře na dvě skupiny. Zatímco ta první o jeho tvrzeních přinejmenším pochybuje, ta druhá vidí v jeho článku potvrzení názoru, že standardní média západního světa zastírají nepohodlnou pravdu a nadržují svým vládám.
Tentokrát však dopad sporného textu umocňují okolnosti informační války, která doprovází konflikt na Ukrajině. Pro Kreml a jemu podřízená ruská média byl článek velmi vítaným soustem. Od momentu, kdy se Hershův blog objevil na webu, se ruští představitelé domáhají reakce a požadují mezinárodní vyšetřování.
„Je to velmi nebezpečný precedens: pokud to někdo udělal jednou, může to udělat znovu kdekoli na světě,“ uvedl mluvčí ruského prezidenta Dmitrij Peskov. Náměstek ministra zahraničí Sergej Rjabkov prohlásil, že Washington bude čelit „následkům“.
Článek je také pomyslnou vodou na mlýn zastáncům Kremlu v Evropě, především v Německu, které přerušení dodávek plynu přes Nord Stream citelně postihlo. Šéf krajně populistické Alternativy pro Německo Tino Chrupalla prohlásil, že Hershova tvrzení musí být důkladně prověřena a vyzval k vytvoření parlamentního vyšetřovacího výboru.