Zdeněk Ryšavý
Několika stovkám romských uprchlíků z Ukrajiny už pomohla organizace Konexe s odjezdem mimo Českou republiku. Podle Miroslava Brože trpí v ČR diskriminací a rasismem, a proto je pro ně lepší odcestovat do Německa, Norska anebo Irska.
"Z praxe víme, jaký je obrovský problém, najít v České republice slušné bydlení, za normální cenu, mimo ghetto, pro česky mluvící a českým občanství disponující romskou rodinu, jaké jsou postoje většiny obyvatel vůči Romům. Proto jsme se zaměřili na pomoc romským uprchlíkům, kteří nechtějí zůstat v České republice, ale chtějí cestovat dále na západ, do země s nižší mírou anticikanismu a lepšími příležitostmi a možnostmi," uvedl v rozhovoru pro zpravodajský server Romea.cz Miroslav Brož z organizace Konexe.
Jak se Konexe zapojily do pomoci ukrajinských Romům prchajícím před válkou?
Romským uprchlíkům jsme začali pomáhat hned, jak se objevili. V prvních dnech po začátku ruského útoku proti Ukrajině, jel Jožka Miker společně s panem Emilem Voráčem na slovensko-ukrajinskou hranici, kam odvezli nějakou pomoc, ale hlavně provedli průzkum situace na místě.
Co tam zjistili?
Už v této chvíli jsme zaznamenali informace o tom, jak jsou romští uprchlíci diskriminováni a segregováni už na útěku z války. Poslední v každé frontě, při noclehu a dopravě oddělováni od neromských uprchlíků. Bylo nám jasné, že tyhle věci budou pokračovat i po příchodu uprchlíků do České republiky. Že v té úžasné vlně solidarity, budou romští uprchlíci představovat takovou výjimku a nebudou vítaní tolik, jako jiní uprchlíci.
Proto jste se rozhodli pomáhat romským uprchlíků s cestou dál na západ?
Z praxe víme, jaký je obrovský problém, najít v České republice slušné bydlení, za normální cenu, mimo ghetto, pro česky mluvící a českým občanství disponující romskou rodinu, jaké jsou postoje většiny obyvatel vůči Romům. Proto jsme se zaměřili na pomoc romským uprchlíkům, kteří nechtějí zůstat v České republice, ale chtějí cestovat dále na západ, do země s nižší mírou anticikanismu a lepšími příležitostmi a možnostmi.
V následujících dnech jsem kontaktoval všechny kontakty, které mají Konexe v Německu a dalších evropských zemích, které se staví otevřeně k pomoci válečným uprchlíkům. Všechny jsme poprosili, jestli by nedokázali najít ubytování a přijmout skupinku romských uprchlíků.
Jak ta pomoc konkrétně probíhá?
Celkem jsme takhle pomohli s cestou do Německa něco přes třem stovkám uprchlíků, největší jednorázová skupina, které jsme pomáhali, měla 40 lidí.
Model naší práce, který v následujících týdnech vznikl, byl asi následující. Během dne nám někdo zavolal, třeba z Iniciativy Hlavák, nebo nějaké neziskové organizace, s tím, že mají skupinu, typicky 10-20 romských uprchlíků, kteří chtějí cestovat do Německa. My jsme obvolali německé partnery a skupině dali instrukce, aby jeli třeba do Hamburgu, kde na ně na nástupišti budou čekat lidé z naší spřátelené organizace, odvedou je do ubytování a v následujících dnech jim pomohou s registrací, v azylovém procesu, s tlumočením do romštiny a podobně.
Na začátku jsme se snažili organizovat cestu jedné skupiny denně, později nám to trochu přerostlo přes hlavu těch skupin bylo víc. Celkem jsme takhle pomohli s cestou do Německa něco přes třem stovkám uprchlíků, největší jednorázová skupina, které jsme pomáhali, měla 40 lidí.
Pomáhali jste romským uprchlíkům s odjezdem i do jiných zemí?
Kromě Německa, se nám povedlo pomoci skupině 25 romských uprchlíků dostat se do bezpečného azylu v Norsku, kde je náš norský partner vyzvedl na letišti. Chtěli bychom pokračovat, ale jde o to, že v případě cesty letadlem, jsme limitováni tím, že nemáme peníze na letenky. Letenky pro 25 romských uprchlíků do Osla se nám povedlo zaplatit díky laskavosti pana faráře Marka Gombára a díky Romodromu, kteří se na ně složili. Pan Gombár se navíc o uprchlíky laskavě staral až do jejich odletu, se kterým významně pomohl. Moc děkujeme.
V současnosti máme od laskavého sponzora přislíbeno padesát tisíc korun, za které koupíme letenky pro 25 romských uprchlíků do Dublinu v Irsku. Irské republika přijímá a uděluje uprchlíkům z Ukrajiny azyl, v místě máme silnou a akceschopnou partnerskou organizaci, u které víme, že se můžeme spolehnout, že tam „našim“ uprchlíkům pomůže, se vším, co bude třeba.
Poskytujete ještě nějakou další pomoc? Třeba tady v ČR?
Denně teď taky pomáháme romským uprchlíkům, kteří jsou, jak to říct, ztraceni v Německu. Kontakt na Konexe zřejmě koluje na všemožných uprchlických, nebo romských skupinách na sociálních sítích, což je samozřejmě dobře. Téměř každý den nás kontaktuje romská rodina, která přijela po vlastní ose do nějakého německého města, třeba do Norimberku, Lipska, nebo jinam. Tam jim došly peníze na benzín, neumí jazyk, nemají jídlo. My potom v tom městě po internetu, nebo skrze naše kontakty hledáme nějakou romskou, nebo lidskoprávní organizaci, která za nimi půjde a pomůže jim.
Potom pomáháme v situacích, kdy to nevyšlo. Stane se, že nějaká rodina, nebo třeba církevní farnost, nebo neziskovka, přijme uprchlíky a jsou jim přiděleni romští uprchlíci. To může být třeba nečekané, nečekali Romy, nebo příliš náročné, hostitelé nečekali tak velkou rodinu, nebo jsou prostě velké kulturní rozdíly a i přes velkou snahu na obou stranách to nejde a pro obě strany, romské uprchlíky, i jejich hostitele je to velmi náročná situace. V takových situacích nabízíme jako možnost pomoc s odjezdem uprchlíků dál na západ. Někdy ale naopak po podobné zkušenosti uprchlíci cestují zpět na Ukrajinu, nevěří, že se jim podaří najít azyl.
V současné chvíli očekáváte příjezd skupiny Romů z oblasti u Mariupolu. Jak tohle organizujete?
Před časem nás kontaktovaly ukrajinské romské aktivistky s plánem jet z bezpečí v EU, zpátky na Ukrajinu s autobusem, naložit 50 Romů z jihovýchodní Ukrajiny, což je v současnosti bojová linie, a odvézt je do bezpečí v Německu.
Samozřejmě jsme souhlasili, pomáhat s takovým plánem je pro nás velkou ctí. Skrze naše partnery jsme pomohli najít ubytování v Brémách a autobus brzy čekáme v Praze, kde si bude dávat pauzu a jeho cestující tady stráví noc před zbytkem cesty do severozápadního Německa.
Chtěl bych moc poděkovat všem, kteří nám pomáhají s tím, co děláme.