Luděk Jirka
Solidarita s ukrajinskými uprchlíky ze strany české společnosti — ale i státu, je obdivuhodná. Oproti tomu uprchlíky z rozvrácené Sýrie státní složky pronásledují. Dvojí metr k lidem na útěku, jen na základě jejich původu, je neobhajitelný.
Uběhlo pouhých sedm let od doby, kdy Evropu postrašila takzvaná migrační krize. Do jaké míry šlo o krizi a do jaké míry pouze o představy evropských politických činitelů nám ukazuje dnešní situace, kdy přes Maďarsko, Slovensko a Českou republiku prochází řádově více převážně syrských uprchlíků než tehdy. Evropa je ovšem zaneprázdněna ruskou válkou na Ukrajině, energetickou krizí a inflací, takže zůstává vůči uprchlíkům původem ze Syrské arabské republiky a dalších zemí Blízkého východu a Afriky poměrně netečná.
Rozsah migrační krize se samozřejmě nedá měřit jen absolutním počtem migrantů. Leckdo by mohl namítat, že v roce 2015 měly mnohé evropské země s uprchlictvím pramalé zkušenosti a také kvůli tomu se projevil strach ze Syřanů a dalších uprchlíků, zatímco dnes je už situace značně odlišná.
Koho chráníme? Komu pomáháme?
V roce 2022 přišlo do České republiky přibližně 400 000 ukrajinských uprchlíků a česká společnost je pohostinně přijala. Mohli bychom se proto domnívat, že strach nahradila solidarita a česká společnost se v průběhu několika let stala tolerantní podporovatelkou uprchlíků.
Tato solidarita však zůstává pouze relativní. Jakmile se na hranicích České republiky objevili syrští uprchlíci, vrátilo se vše — minimálně ze strany státních orgánů, protože nad vztahem společnosti k lidem na útěku stále visí otazník — do starých kolejí.
Znovu se zavedly kontroly na hranicích, jejichž smysl je pochybný, objevila se snaha o „národní bezpečnost“, aniž by kdokoliv věděl, co termín vlastně znamená. Prezentuje se usilovná snaha policie a armády ochránit občany České republiky, kteří se ze strany uprchlíků v žádném nebezpečí nenacházejí, anebo pokusy rozbít převaděčské gangy, které jim kvůli výdělku pomáhají v přechodu státních hranic.
Ponechme stranou, že zadržení syrských uprchlíků s převaděči provází u politiků, policie a armády nepodložená domněnka, že tím zastaví nebo zpomalí migraci. Je však až do očí bijící, jak odlišný postoj se uplatňuje vůči různým skupinám uprchlíků. Zatímco jednání státu vůči lidem z Ukrajiny je spojené se snahou jim pomoci, vůči Syřanům zavádí jen represivní opatření.
Dvojí metr na uprchlíky
Dvojí metr českého státu je více než patrný — a podle něj se s danými osobami také zachází. Etnický původ a s tím spojený geografický původ a kulturní blízkost jsou jedním z nejvýznamnějších aspektů, který rozhoduje nejen o chování vůči dané osobě, ale i o jejím přijetí nebo nepřijetí.
Jde o jasně diskriminační jednání — zatímco pro Ukrajince má velký význam evropská identita, která se zdá být důvodem jejich přijetí, tak právě původ je důvodem odmítání Syřanů — přitom zacházení s uprchlíky na základě původu jde přímo proti původnímu smyslu Všeobecné deklarace lidských práv.
Aby se diskriminační jednání legitimizovalo, jsou i migranti ze Sýrie — a nikoliv pouze převaděči — spojováni s nelegálním jednáním. Přitom se jedná pouze o rétorickou figuru, protože za nelegální bychom mohli označovat i možnost ukrajinských uprchlíků požádat o registraci ve kterémkoli státě Evropské unie, přestože podle stávající evropské azylové politiky by se měli registrovat v první zemi příchodu do EU.
Zatímco vůči ukrajinským uprchlíkům je uplatňována inkluzivní politika, v rétorické rovině jsou akceptováni a konají se podpůrné aktivity na jejich podporu, vůči migrantům ze Sýrie naopak panuje exkluzivní politika, jsou vylučováni a spektakulárně se vynucují restrikce, jak dnes vidíme na českých hranicích.
Jestliže dnes není česká společnost ostře vyhraněná proti uprchlíkům z Ukrajiny — a zdá se, že oproti době během „migrační krize“ ani proti lidem Syřanům, kteří v Evropě hledají záchranu, dělá český stát všechno pro to, aby navzdory panující solidaritě s Ukrajinci znovu ustálil odsuzující pohled na uprchlíky obecně.
Je proto vhodné být obezřetný vůči současnému „vzedmutí“ solidarity k ukrajinským uprchlíkům. Jakmile se jen trochu změní geopolitická, ekonomická a energetická situace, je pravděpodobné, že se v důsledku chování českého státu vůči — nejen — syrským uprchlíkům opět projeví negativní společenské emoce. Proto by pomoc měla být poskytnuta všem bez rozdílu.